Kapitola osmá

15. prosince 2011 v 17:40 | Ája |  Tsukiin příběh
Tkaže kapitolka s číslem osm...:-)


Když jsem se znovu probrala, ležela jsem na posteli v neznámé místnosti. Dovnitř pronikaly sluneční paprsky velkým oknem, ze kterého, jak jsem později zjistila, byl výhled do velké zahrady. Na sobě jsem stále ještě měla oblečení z bitvy, ale na posteli vedle mě ležely luxusní šaty. Ty jsem si nehodlala obléct, alespoň prozatím. Zkusmo jsem zatlačila do dveří, aniž bych čekala, že se otevřou. Ty se však otevřely a já měla výhled na dlouhou kamennou chodbu s fialovým kobercem. Opatrně jsem vyklouzla ze dveří a zaklapla je za sebou.
"Nepřipadá ti neslušné odejít bez rozloučení?" ozval se za mými zády vysoký ženský hlas. Povzdechla jsem si a přemýšlela jsem, která žena je s Epsilonem. Hned potom mi došlo, že to může být nevýznamná žena, stejně jako jsem byla já. Konečně jsem se otočila, abych zjistila, kdo mě zastavil při mém prvním pokusu o útěk. Poznala jsem ji, ačkoli jsem netušila, jak se jmenuje. Vypadala jako Epsilon v ženské verzi - měla fialové šaty, stejně jako on, a bledý obličej, ve kterém jí jako dva uhlíky zářily černé oči. Její dlouhé kaštanové vlasy spadaly skoro až na zem a vrhaly temný stín na její obličej tak, že prakticky nebyl vidět její výraz. Byla Epsilonovi až nápadně podobná. Zírala na mě, ačkoli nechtěla odpověď na svoji otázku. S povzdechem jsem znovu vkročila do pokoje, zatímco ona zmizela.
"Sakra, musím se odtud dostat!" prohlásila jsem, jen co jsem byla sama.
"Odtud neutečeš, nikdo nemůže a nikomu se to nikdy nepodařilo!" odpověděla žena, která nyní stála u okna.
Vyjekla jsem, nevšimla jsem si totiž, že by se vůbec otevřely dveře.
"Klepat neumíte?" zavrčela jsem, ale odpovědi jsem se nedočkala. Ostatně, ani jsem ji nečekala.
"Kdo vůbec jste?" zeptala jsem se po chvíli ticha.
"Já?" zeptala se překvapeně. "Copak mě neznáš? Jmenuji se Theta, teď už jistě víš, kdo jsem, že?"
Pořád jsem neměla tušení, kdo Theta je, ale nebyl čas nad tím přemýšlet. Theta totiž zmizela a místo ní mě navštívil Epsilon. Jako obvykle předvedl efektivní vstup. Rozrazil dveře a jeho dlouhý plášť za ním jenom vlál. Hned mi došlo, co je na něm tak zvláštního. Právě jsem se totiž stala jedním z mála lidí, kteří viděli Epsilona bez kápě. Kolem obličeje mu vlály havraní vlasy a tvořily tak na jeho tváři stín. Pravou polovinu jeho tváře hyzdila jizva ve tvaru epsilonu, z níž plynulo jeho jméno. Ale nejnápadnější na jeho obličeji, to, co upoutalo pozornost jako první, byly jeho žhnoucí žluté oči. Bylo poznat, že nejsou přirozené. Někde jsem slyšela, že pokud někdo přecení své síly v magii, ale nakonec se vzchopí, zbarví se mu oči do žluta. Takhle sytá barva naznačovala, že se mu to stalo už poměrně mnohokrát. Nad očima mu rostlo husté obočí, teď stažené ve výrazu naprostého hněvu. Ale on se nehněval na mě, nýbrž na Thetu. I když nebyla vidět, věděla jsem, že tam někde je. Gestem ji poslal pryč a já cítila, jak kolem mě prošel jakýsi obraz moci. Ne přímo moc, jaká sálala například z Epsilona, ale jenom její obraz, jako by tady ve skutečnosti ani nebyla.
Potom jsem s Epsilonem osaměla. Chtěla jsem se ho zeptat, proč se na ni zlobí, ale cítila jsem, že to nechci vědět. Proto jsem radši mlčela. Chvíli si mě prohlížel - během té doby mi připadalo, že mi vidí snad i do žaludku - a potom spustil;
"Asi tě zajímá proč jsi tady, že? Nebo jak to, že máš takovou moc a nezvládáš ani ta nejjednodušší kouzla, nemám pravdu?" Přisvědčila jsem a napjatě poslouchala, co se konečně dozvím.
"Jsi tady, protože jsi jediná svého druhu. V Kiullyswe není nikoho jako tebe!" řekl a posadil se do křesla.
"Hloupost, Kiullyswe je přece svět plný lidí!" opáčila jsem rychle, i když jsem tušila, že bude mít odpověď.
"Ty si ještě pořád myslíš, že jsi člověk?" zeptal se a v očích mu zajiskřilo pobavením. "Tohle bude větší zábava, než jsem si myslel!"
Zavrčela jsem. Neměla jsem ráda, když si ze mě někdo utahoval. Už vůbec ne, když jsem mu to nemohla vrátit.
Moje mlčení přešel, jako by se nic nedělo, a pokračoval. "Ale něco ti určitě došlo, nemám pravdu?" Jasně, došlo. Třeba to, že se baví, když se rozčiluji. Ach jo, nejradši bych mu nakopala zadek! Ale to jsem mu nemínila vykládat, takže jsem mlčela. Nevěřícně zavrtěl hlavou. Asi jsem na něj až moc hloupá.
"Říkal jsi, že jsem jediná svého druhu," řekla jsem nesměle. "Kdo tedy jsem?"
"Jsi potomek padlého anděla a démona!" řekl s úsměvem na tváři. Začala jsem přemýšlet. Padlý anděl? A to by měla být moje matka, pokud jsem to pochopila správně. Ale můj otec a démon? Hloupost, musel se splést. Epsilon mě sledoval vědoucím pohledem.
"Čím to, že si všichni uděláte anděla z matky?"
"Všichni?" zeptala jsem se místo odpovědi. "Myslela jsem, žes řekl, že jsem jediná!"
"Jsi jediný výsledek spojení těchto ras. Ale existují i poloviční lidé nebo poloviční démoni," řekl stále ještě s úsměvem. Fajn. Začínám se v tom ztrácet.
"Tvůj otec byl anděl, ale když se zjistilo…" pokračoval.
"Kdo?" přerušila jsem ho. Chtěla jsem konečně vědět, jestli Bůh existuje nebo ne.
Usmál se. "Dobrý pokus, Tsuki. Když zjistili, že se zamiloval do démonky, tvojí matky, nechali ho padnout. Zůstal sám na světě, bez své moci. Když to zjistili o tvé matce, zhrozili se, ale nevyhostili ji. Démoni na sebe nejsou tak přísní, co se týče pravidel. To ona se sama vzdala pro tvého otce všeho, kromě své moci, ale i ta začala postupem času upadat."
"Moje matka má moc?" zeptala jsem se vyjeveně. "Tak proto znala Caniff, z dřívějška!"
"Jistě, ale to nic nemění na tom, že teď jsi jedna z nejmocnějších bytostí v Kiullyswe a musíš se naučit svoje schopnosti ovládat!" Zbystřila jsem, to by totiž znamenalo, že dokončím svoje studium a to se soukromým učitelem, specializovaným přímo na moje schopnosti. Ale zároveň by to znamenalo, že bych u Epsilona musela zůstat o něco déle.
"Nechám si to projít hlavou," řekla jsem nakonec.
Epsilon odešel.
"Pokud přemýšlíš o tom, zda tady zůstat nebo ne, ulehčím ti to!" to se za mnou zase ozvala Theta.
"Ulehčíš? A jak?"
"Zůstaneš tady tak jako tak. Jediná tvoje volba je v tom, zda budeš zavřená jenom tady, ve svém pokoji, nebo budeš chodit se učit!"
"Dobře, rozhodla jsem se, budu se učit!" řekla jsem rychle.
"A že to ani nebolelo, viď?" řekla a šla podat Epsilonovi zprávu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sisisiska37 sisisiska37 | Web | 18. prosince 2011 v 18:55 | Reagovat

skvělý skvělý skvělý!!! teď jsem moc nestíhala, ale určo se teď budu více angažovat!!! :-D

2 Aka Aka | Web | 19. prosince 2011 v 15:31 | Reagovat

Super! Ne, že bych většinu toho už četla :-)

3 Ajulka :-) Ajulka :-) | Web | 19. prosince 2011 v 18:34 | Reagovat

[2]: Tak musela jsem to přepisovat, tak co už :-D

4 orlageddon orlageddon | Web | 21. prosince 2011 v 19:32 | Reagovat

http://nd05.jxs.cz/062/463/889cc3ef5b_82163116_o2.png
Vím, že jsme se už dohodly, ale já si nemůžu pomoct: 35! :D lol

5 Aka Aka | 31. prosince 2011 v 11:57 | Reagovat

Kdy bude další díl? Hrozně se těším, jak to bude pokračovat...
Yay, zase jsem objevila nový anime, když jsem si teď tenhle díl znova četla, hned jsem si vzpomněla. Asi to bude přítomností démonů, anděla (o kterém by se čistě teoreticky dalo říct, že je padlý (na hlavu XD)) a když už jsme u těch pochybných existencí, tak taky smrtek (ty jsou fakt cool, což ne že by démoni, nebo ten anděl nebyli, ale smrtky...)
Každopádně je to celkem fajná věcička, ani to nezabere moc času, první část, dá-li se to tak nazvat má 24 dílů a dvojka má 12 dílů, většina je na zkouknito.cz, ale nejsou tam asi všechny a některé nejsou celé, takže je asi lepší to stahovat *má v kompu všechny díly*
Jak tak koukám, nezmínila jsem název, jmenuje se to Kuroshitsuji (v aj překladu Black Butler, v čj Černý komorník). Odehrává se to v Británii (a část, asi dál dva v Paříži) ke konci 19. století, přesně v letech 1888-1889. Část dílů první části (prostě Kuroshitsuji, dvojka je Kuroshitsuji II) se týká i Jacka Rozparovače, mají k tomu moc zajímavé vysvětlení.
Ve zkratce, jde o to, že mladý hrabě Ciel Phantomhive uzavře smlouvu s démonem Sebastianem Michaelisem, který mu slouží a dopomáhá mu k pomstě rodičů, kteří zemřeli při požáru Phantomhivského sídla. Až se Ciel pomstí, má Sebastian dostat jeho duši.
O zajímavé, místy až šílené postavy není nouze, stačí se podívat třeba na Grella Sutcliffa, který je i přes svůj vzhled, tvrzení, že je herečka a touhu mít se Sebastianem děti, stále mužem, nebo Undertakera, poněkud šáhlého hrobaře, který prodává informace za dobré vtipy ;-)
Asi jsem fakt děsná, že ti zas něco nutím, ale i tak... já prostě nemůžu nedoporučit...

6 Ajulka :-) Ajulka :-) | Web | 1. ledna 2012 v 12:19 | Reagovat

[5]: to je normální Ako :-) ale upozorňuju, že nebýt to já, asi by tuhle slohovku nikdo nečetl :-D ale jinak v pohodě...vzhledem k tomu, že jsem ještě nenašla čas ani na Fairytale...huh...mám co dělat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama