šestá kapitola

25. listopadu 2011 v 8:00 | Ája |  Tsukiin příběh
Tákže, šestá kapitola je na světě, poslední část je bohužel bez korektury, takže to moc neřeště (tím vy myslím tebe Orl) snad se bude líbit!


Kapitola šestá

"Nemá takovou moc? A jak to, že jste to čekala?"
"Znám Epsilona už hodně dlouho," odpověděla s úsměvem. "Vlastně, učila jsem se spolu s ním. Byl to můj spolužák, znám jeho styl!"
Zatočila se mi hlava. Affeafa - moje učitelka - se učila spolu s Epsilonem? S buřičem, s vůdcem Vzbouřenců? Tohle podkopalo celý můj svět. Vyčerpaně jsem padla do měkkého čalouněného křesla.
"Ale to je teď jedno," pokračovala, "musíme zjistit, proč Epsilon časovou smyčku vytvořil, je to nesmírně náročné kouzlo. Nikdo kromě nás neví, co se stalo!"
"Dobře, co mám udělat?" zeptala jsem se, nadšená, že přispěji k odhalení Epsilonova plánu.
"Pokračuj ve dni stejně jako včera. Snaž se být co možná nejpřesnější a neboj se. Nic se ti nestane. Nevím, proč tu smyčku vytvořil, ale mám určité tipy!"
"Tipy? Jaké tipy?"
"Něco od tebe chce, to je - aspoň myslím - důvod celého toho kouzla. Co si naposled pamatuješ ze včerejška, tedy dneška?"
Zamyslela jsem se. "Byla jsem na bojišti a Sam právě zabila kouzelníka, který mě chtěl zabít…"
"Jenom tohle? To z tebe nečiní nikoho výjimečného. Tedy krom toho, že máš neuvěřitelnou schopnost kamkoli se vplížit, aniž by si toho někdo všimnul. Nestalo se ještě něco? Něco… já nevím…unikátního?" Bylo vidět, že se na mně Affeafa za každou cenu snaží najít něco zvláštního.
Znovu jsem se zamyslela. "Unikátního? Jenom se mi povedlo jakési kouzlo. Nevím, co udělalo, ani jak jsem ho udělala…"
Affeafa se na mě překvapeně podívala.
"Tys seslala kouzlo, aniž bys věděla jaké, nebo jak? Tohle je velice unikátní, už tedy víme, proč si tě Epsilon všimnul…"
Vzpomněla jsem si na to, co mi na palouku řekla Caniff, ale tohle bylo mnohem dřív, než se mi něco takového povedlo. Radši jsem se stejně rozhodla o tom Affeaffě říct.
"Říkáš, že tě znala Caniff? To je ještě znepokojivější…to vůbec nevypadá dobře. Nějak to budu muset vyřešit, ale ty běž na vyučování!"
"A ještě něco," dodala, když jsem se zvedla. "Nikomu o tom neříkej! Ani o našem rozhovoru!"
Vyšla jsem z jejího kabinetu a zavřela za sebou dveře.
"Takže co? Co chtěla vědět?" vybafla na mě Sam hned potom, co na mě vyskočila zpoza sloupu.
"No…" zamyslela jsem se. Co by ode mě tak mohla chtít? Horečně jsem uvažovala, když mě to napadlo. "Chtěla mi říct, že budu příští hodinu skládat teoretickou zkoušku z ovládání magie," zašklebila jsem se, aby moje historka vypadala důvěryhodněji.
"Teoretickou zkoušku? Teď? Zbláznila se? Vždyť tady jsme ještě moc krátkou dobu, určitě jsi jí špatně rozuměla," opáčila překvapeně Sam.
Uslyšela jsem najednou melodii písničky, kterou jsem slyšela, když jsem byla hodně malá. A poté, co hudba utichla, se Akademie otřásla v základech. Zaječela jsem a upadla na zem.
"Tsuki, Tsuki, jsi v pohodě?" ptala se mě vyděšeně Sam, která zůstala stát, jako by se nic nestalo.
"Tys to necítila? A neslyšela?"
"A co bych měla cítit? Neblouzníš trochu?"
Fajn, zbláznila jsem se… to se mi ale nehodilo.
"Dobře, tak se mi asi něco zdálo…" zamumlala jsem.
Následující půlhodinu jsem strávila hádkou se Sam o tom, jestli mám nebo nemám jít na ošetřovnu. Hádku jsem prohrála, takže jsem se vydala za školní sestrou. Ta mi diagnostikovala únavu a špatnou stravu a Sam se nadšeně stala moji vyživovací asistentkou. Její práce spočívala v tom, že mě nutila jíst všechno, co mi v jídelně dali. A hned potom jim řekla - dle mého názoru to silně zveličila - že mám málo živin, čímž jsem si vysloužila další porce navíc. Mám já to ale milou kamarádku. Potom jsem ale na časové smyčce našla i pozitivní věc, věděla jsem, kde sehnat šaty a masku. Sam jsem samozřejmě nechala pobíhat po Akademii a hledat. No co už, nějak jsem se musela pomstít. Když vyučování skončilo a já se konečně připravila na ples, Sam konečně donesla svoji masku s tím, že ji sehnala v hale u Dainy.
To, že já jsem moc dobře věděla, kde by ji mohla najít, jsem zamlčela. Když se konečně oblékla, sešly jsme do haly. Tam už se mezitím shromáždily všechny studentky.
"Všechno jde stejně," zamumlala jsem aniž bych si uvědomila, že mě Sam slyší. Ta na to samozřejmě nezapomněla.
"Cože?" zeptala se nepřítomně.
Neobtěžovala jsem se jí odpovědět a radši jsem hledala Epsilona s nadějí, že přijde ve stejném převleku. Bůh moje naděje nevyslyšel. Čekala jsem marně, Epsilon nepřicházel. Když jsem ho konečně našla, stál už nedaleko stolu s jídlem a o pozornost neměl nouzi. Jeho převlek byl dokonalý, a když říkám dokonalý, myslím dokonalý. Skoro všechny studentky v sále na něj upíraly oči a šeptaly si o něm. Svůj včerejší stříbrný plášť dnes vyměnil za ledově modrý a zvolil k němu i oči stejné barvy. To vím, protože Epsilon má žluté oči, nemohl tedy mít hnědé. Jedinou věc, kterou nezměnil zůstaly jeho havraní vlasy, které dnes nechal jakoby neupravené. Dodávalo mu to perfektní šmrnc, ale hlavně pozornost, které se mu předtím nedostalo. Jeho tvář znovu skryla maska, zakrývající i obě jeho tváře, kde - jak jsem věděla - měl jizvu, podle které se i jmenoval. Jizvu od jediné ženy, která ho kdy dokázala porazit. Od Thety. Pomalu se rozhlížel po sále a spokojeně se usmíval, když zjistil, že má pozornost všech studentek a většiny učitelů. Do sálu vtrhla Anaxie se svojí ochrannou gardou. Ani jsem si jí nevšimla, beztak jsem ji čekala. Umínila jsem si, že budu Epsilona sledovat a zjistím, co po mně chce dřív než se něco stane. Podíval se na mě, když zjistil, že neuhýbám pohledem, rychle odešel za některý ze sloupů.
* * *
Epsilon se zhluboka nadechl, ale zůstal skrytý za sloupem. Jak to, že ho ta holka zase poznala? Nechápal. Jediné vysvětlení je, že je to ona. Ta, o které mu říkala Theta. Jestli je to opravdu ona, mohla by Vannoga ohrozit a tím ohrozit i celý jeho plán. To nesmí dovolit. Když bude nejhůř zabije ji, ale mnohem lepší by bylo získat ji na svoji stranu. To nebude tak těžké, už se mu to povedlo u Thety, nemělo by to být těžké u naivní studentky. Všichni jí celý život lžou, nemělo by být těžké říct jí pravdu. Teď ale musel vyvolat paniku, už podruhé za stejným účelem a stejnou příčinnou. S tím rozdílem, že teď jinak.Nesmějí vědět, že je to Epsilon. Té malé holce nikdo neuvěří, ale jediné co ho trápilo bylo, že by se smyčce mohla vyhnout Affeafa. Ta by ho mohla prozradit. Škodolibě se usmál. Affeafa nesmí být problémem v jeho dokonalém plánu. Zná ji od dětství, ne? Něco už na ni vymyslí. Kdyby jí to všechno vysvětlil…věděl, že kdysi udělal špatnou volbu, když to Affeafě neřekl, bylo by mnohem snazší mít ji na svojí straně. Znovu se zhluboka nadechl a vystoupil zpoza sloupu. Ucítil, že oči všech v sále - teď už bez výjimky - se upírají na něj. Pak se konečně odhodlal promluvit.
"Tohle pro mne není lehké, ale musím vám něco oznámit," začal a cítil, jak z něj začala opadávat nervozita, "do hodiny bude proveden útok na tuto budovu. Své možnosti znáte!" přejel po všech přítomných pronikavým pohledem, "jednejte, jak sami uznáte za vhodné!" ukončil svoji řeč a sledoval co se bude dít.
* * *
"Cože?"
"To není možné!"
Zacpala jsem si uši. Vůbec nevěděly čeho všeho je Epsilona schopný nebo není. Já ano, věděla jsem co dělal s Akademií včera - nebo co to bylo za den.
"Kdo jsi, že nám tohle říkáš? Proč nás bezdůvodně strašíš?" to už křičela i Sam. Povzdechla jsem, vědět co se stane není až taková zábava, jak bych čekala, kdybych se v téhle situaci neocitla.
"Mlč!" zavrčela jsem na Sam. Ta mě ale bohužel neposlouchala.
"Jsem Epsilonův posel!" zakřičel Epsilon a já si konečně všimla, že jeho hlas nebyl tak hluboký a chladný jak by měl být. Není to opravdu jenom posel? Moje instinkty mě ještě nikdy nezklamaly, ale něco mi říkalo, že něco není v pořádku. Musela jsem vědět pravdu, je, nebo to není on? Nebyla jiná možnost, než se přidat ke křiku ostatních.
"Posel? Epsilon nikdy neposílá posla, vždycky chodí sám, nikomu nikdy nevěřil!" zaječela nějaký studentka.
A pak se to stalo. Uslyšela jsem zase tu melodii a země se zatřásla. Přesně v té chvíli Epsilon uraženě zavrčel a proti studentce vyslal rudý paprsek světla. Studentka se vznesla do vzduchu a když dopadla na zem, už se nepohnula.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisisiska37 sisisiska37 | Web | 25. listopadu 2011 v 14:29 | Reagovat

skvělý, newm jak dlouho tě budu přemlouvat k další kapči,a le určo to bude stát za to, protože jsem strašně zvědavá a.... nějak si teď nejsem jistá Epsylonem(tvrdé y, že?) ... myslím, že z něj ještě něco dobrýho může vzejít... :-D DALŠÍ!!!!!!!!!! :D

2 sisisiska37 sisisiska37 | Web | 25. listopadu 2011 v 14:30 | Reagovat

jako to myslím tak, že ještě může být na straně dobra... ne že by nebyl dobrej... pn je SKVĚLEJ!!!!! :D

3 orlageddon orlageddon | Web | 25. listopadu 2011 v 16:53 | Reagovat

[1]: Měkký! Taky dostaneš hada: -----------------:>-< *našla si nový koníček, rozdávání hadů do schránek*

A vyřiď Epsiiiiimu<3 *očekává v nejbližší době blesk*, že vydáváním se za posla to nezachrání. :D

Hnidopich útočí i se svými hady:

Když bude nejhůř, zabije ji, ale mnohem lepší by bylo získat ji na svoji stranu.

Teď ale musel vyvolat paniku, už podruhé za stejným účelem. (příčina mi moc smyslu nedávala a kromě toho měla dvě n --> had)

S tím rozdílem, že teď jinak.[mezera]

Té malé holce nikdo neuvěří, ale jediné, co ho trápilo, bylo, že by se smyčce mohla vyhnout Affeafa.

"Tohle pro mne není lehké, ale musím vám něco oznámit," začal a cítil, jak z něj začala opadávat nervozita. "Do hodiny bude proveden útok na tuto budovu. Své možnosti znáte!" přejel po všech přítomných pronikavým pohledem. "Jednejte, jak sami uznáte za vhodné!" ukončil svoji řeč a sledoval, co se bude dít.

Vůbec nevěděly, čeho všeho je Epsilon schopný nebo není.

Já ano, věděla jsem, co dělal s Akademií včera - nebo co to bylo za den.

Povzdechla jsem si. Vědět, co se stane, není až taková zábava, jak bych čekala, kdybych se v téhle situaci neocitla.

"Jsem Epsilonův posel!" vykřikl Epsilon a já si konečně všimla, že jeho hlas není tak hluboký a chladný, jak by měl být.

Nebyla jiná možnost než se přidat ke křiku ostatních.

"Posel? Epsilon nikdy neposílá posla, vždycky chodí sám, nikomu nikdy nevěřil!" zaječela nějaká studentka.

Hnidopich drží hubu :-D

4 Aka Aka | Web | 26. listopadu 2011 v 20:23 | Reagovat

Sugé... jakože super, jak to děláš, že píšeš tak skvěle? Taky bych chtěla umět...
A doufám, že brzo bude další díl, jinak asi pojdu zvědavostí...

5 Ajulka :-) Ajulka :-) | Web | 27. listopadu 2011 v 17:11 | Reagovat

[1]: SISI měkký!!! :-D :-D

[3]: jasně...:-D hniopichu!

[4]: dohodneme se: já tě naučím psát a ty mě kreslit...:-)

6 world-with-hsm world-with-hsm | Web | 2. prosince 2011 v 18:05 | Reagovat

Nezlob se, ale hodnotím pouze starší blogy. Nevím, co bych u tebe mohl hodnotit, ještě toho tu není tolik. Nezlob se :-)

7 Aka Aka | Web | 4. prosince 2011 v 15:03 | Reagovat

Už jsi to asi určitě někde zaslechla, ale v Čížově otrávili koně...
Lupínek, Uanka, Tinky, Popelka, Sunny, Cliff, Elvis a ještě tři další koně jsou mrtví... a dalších dvacet přiotrávených...

8 Ajulka :-) Ajulka :-) | Web | 7. prosince 2011 v 15:43 | Reagovat

[7]: jojo, vím Ako...:-( ale nebýt facebooku se to nedozvím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama