Kapitola pátá

12. listopadu 2011 v 19:55 | Ajulka :-) |  Tsukiin příběh
Tááákže po dlouhé době jsem se dokopala a dopsala pátou kapitolu, trošičku se mi to zamotalo (ano, samo od sebe, to ne já! :D :D) takže se omlouvám, ale snad se bude líbit...Ája

Kapitola pátá

Když bitva konečně vypukla, začalo se už stmívat. Čekalo se totiž, než celá Epsilonova armáda vystoupí z lesa. Pohled, kterého se mi dostalo, jakmile byla první linie rozptýlena po bojišti, byl více než zdrcující. I z dálky bylo poznat, kdo patří k jaké armádě. Naše měla pouze to, co dívky vlastnily - kožené kamaše a vesty. Epsilonova armáda byla viditelně rozdělena do tříd podle brnění. Například lučištníci (které Akademie neučila) byli oblečeni podobně jako my, na rozdíl od pěšáků, kteří pochodovali v těžkém naleštěném černém brnění. Nejvíce se ale odlišovali Epsilonovi kouzelníci. Po bojišti pobíhali v bílých plátěných tunikách, takže je bylo bezpečně poznat. To nebylo dobré. Kouzelníci byli totiž vždycky prvním terčem, jako nejsilnější část vojska, takže je vojevůdci schovávali. To, že byli snadno poznat a metali kouzla na všechny strany, vůbec nebylo dobré. Znamenalo to, že jsou buď tak silní, že je nikdo nepřemůže, nebo si to mysleli - to by byla ta lepší možnost. Nebo je taky chrání někdo zvenku. Ale kdo? Můj mozek pracoval na plné obrátky a snažil se vymyslet jiné řešení než to, které mi bylo od začátku jasné. Epsilon. Nikdo jiný nemá tolik sil, aby ochránil tolik lidí a nikoho jiného si tady nemůže dovolit postrádat.
"Sakra," slyšela jsem vedle sebe zaklít Samantu. To bylo znamení, že dospěla ke stejnému názoru jako já. A taky mě to celkem slušně vrátilo do reality. Právě včas, došla jsem totiž na řadu. Lépe řečeno jsem se konečně vydala doprostřed bitvy.
V bitvě jsem se konečně přesvědčila, že nejsem až tak špatný bojovník. A když jsem někomu z Epsilonovy kavalerie ukradla koně, bojovalo se mi už docela dobře. Hlavně se mi dařilo unikat všem kromě kouzelníků, lučištníků a kavalerie. I když, i kavalerii jsem zdařile unikala, jelikož jsem byla o dost lehčí než oni a neměla jsem unaveného koně jako oni. Právě když jsem zabořila svoji vrhací dýku do hrudi nějakého vojáka, ucítila jsem ostrou bolest v rameni, která se rozlévala do celé mojí postupně ochabující pravé ruky. Vztekle jsem zavrčela a otočila koně. Jediným pohybem ruky jsem proti kouzelníkovi stojícímu za mnou vyslala jakési mně neznámé kouzlo. O to jsem ale neměla čas se starat. Moc dobře jsem věděla, že pokud zůstanu na místě, dostanu další ránu, takže jsem s koněm vyrazila vpřed. Za sebou jsem slyšela dusot kopyt. Ohlédla jsem se, abych zjistila, kolik za mnou jede pronásledovatelů, a to se mi stalo osudným. Najednou jsem dostala prudkou ránu do hlavy a octla jsem se na zemi. Můj milý oř pokračoval vyděšeně v cestě po planině.
Když jsem se zvedla, abych konečně zjistila, co mě z koně shodilo, uviděla jsem tlustou sukovitou větev. Sakra, celá planina je vymýcená, jenom tady stojí strom a já do něj narazím. Opožděně jsem si uvědomila, že stojím přesně uprostřed bitevního pole. Pokusila jsem se zvednout poraněnou pravou ruku. Zaúpěla jsem bolestí, avšak paže se ani nepohnula. Podívala jsem se na ni a uviděla hlubokou krvácející ránu. Pocítila jsem, jak se mi zvedá žaludek, tak jsem odvrátila pohled. Naštěstí kolem mne cválala Sam a souhlasila, že mne odveze zpátky na Akademii, kde by mi měli ránu zacelit - jak jinak než pomocí kouzla.
V hlavním stanu na pozemcích Akademie se léčitelskými kouzly zabývala školní zdravotní sestra, to mě nijak nepřekvapilo. Zajímala jsem se jenom o to, aby mi přestala tepat ta pronikavá bolest v rameni. Moje ruka byla napravena během několika vteřin, přesto mi Affeafa nakázala odpočívat a Samantu poslala zpět do bitvy. Já jsem se tedy se zavázanou rukou dostala zpátky do Akademie s tím, že se třeba přiučím něco o taktice. Zašla jsem do vstupní síně, která se od Epsilonova příchodu změnila v jakousi strategickou základnu.
Kolem stolu uprostřed místnosti sedělo několik učitelů, které jsem znala od vidění, a taky Anaxie, králova sestra. Právě se o něčem dohadovali, takže si ani nevšimli, že jsem se přiblížila a zírám na horu pergamenových svitků, které měli před sebou rozevřené. A to jsem si nejdřív nevšimla, že pod nimi leží mapa okolí. Začetla jsem se do svitků, ale hned mě probral tupý zvuk. To se Anaxie přestala hádat a doprostřed stolu zabodla dýku.
"Konec debaty, prostě se musíte stáhnout a bránit hrad, tady máme alespoň nějakou výhodu!" oznámila králova sestra.
"To ani náhodou, musíme zjistit, o co Epsilonovi jde!" trvala na svém Affeafa. "Je to hodně cílevědomý člověk, neriskuje, nebo aspoň ne příliš, tohle není jeho styl!"
"Ale mě nezajímá, o co mu jde, ani proč tady tolik riskuje… Důležité je, že jsme tady všichni teď ohrožení, včetně těch, kdo jsou venku na bojišti!"odsekla Anaxie.
"Já vás chápu, madam, ale i tak bychom ho neporazili…"
"Mně se zdá, že se nějak moc spoléháme na váš názor, Affeafo, odkud toho o Epsilonovi tolik víte?"
"Jak řekl, znám ho od dětství."
"Já vám nevěřím, mohla byste být jeho špeh…"
"Já klidně odejdu, přejete-li si to, madam," řekla kousavě Affeafa, "a zapojím se do bitvy. Omluvte mne!" Otočila se a konečně mě spatřila.
"Tsuki, co ty tady děláš? Neměla bys bojovat?"
"Správná otázka…,"řekla jsem a ukázala na svoji ruku, "jsem nemehlo, musím počkat než se uzdraví."
"Aha, jistě, počkej napravím to!" řekla s úsměvem. V paži jsem ucítila lehké svrbění, potom se ozvalo ostré křupnutí a moje ruka přestala bolet.
"Tak a je to, teď půjdeme spolu pomoct těm našim hrdinům do bitvy," dokončila s úsměvem.
Usmála jsem se a vyšla spolu s mojí profesorkou zpátky ven, na bitevní pole.
* * *
Nebylo pro mne nic těžkého znovu se vpravit do bojového módu, proto jsem se po chvíli začala strachovat o Sam. Velice se mi ulevilo, když jsem ji zanedlouho spatřila bojovat s několika pěšáky. Ještě víc mě potěšilo, když jsem kouzlem zasáhla kouzelníka, který jí mířil na záda. Sam mezitím samozřejmě zvládla pěšáky a kývla na mě na znamení díků. Když jsem zaregistrovala, že hned za mnou padl k zemi jiný pěšák, kývla jsem na Sam zpátky na znamení, že jsme vyrovnány.
Tasila jsem meč a dala se do boje, už jsem ani nevěděla, za co vlastně bojuji. Ucítila jsem, jak mi někdo zaklepal na rameno. Otočila jsem se a nikde nikdo. Uslyšela jsem Samin hlas, přicházel z velké dálky a nerozuměla jsem, co říká. Svět se rozmazal. Zamyslela jsem se; tady něco nehraje. Zastavila jsem se a rozhlédla se. Najednou mi všechno přišlo divné, odkdy je za Akademií taková obrovská pláň? Vždyť byla uprostřed lesa! Tady vážně něco nesedělo. Znovu jsem uslyšela Sam. Otočila jsem se dokola a hledala ji.
* * *
Někdo se mnou zatřásl. Otevřela jsem oči a spatřila Sam.
"No konečně ses vzbudila! Už jsem se začínala bát!" řekla s úsměvem. Nechápala jsem. Vždyť jsem právě byla uprostřed bitvy, co teď dělám tady?
"Kolik je hodin?" zeptala jsem se místo mojí první otázky - totiž jak jsem se dostala zase do pokoje. Ale to by si myslela, že jsem se zbláznila. Usnesla jsem se, že na mne volala Sam, takže jsem tady nejspíš musela ležet celou dobu. Zvláštní. Otočila jsem hlavu a podívala se na Lorraininu postel. Svitky. Moment, ty jsem tady viděla dneska ráno. Vstala jsem z postele a došla ke svitkům, stejné datum, stejné články. Tady opravdu něco nesedí. Oblékla jsem se a sešla spolu se Sam dolů na snídani s myšlenkou, že to byl jenom divný sen. V jídelně panoval obvyklý rozruch, už jsem se tedy pomalu začala uklidňovat. Jenomže můj klid dlouho trvat neměl.
"Hádej, co se stane dneska večer?" zeptala se nadšeně Sam. Zasténala jsem a doufala, že neuslyším to, co mě napadlo.
"Co? Copak se na nás dneska chystá?" zeptala jsem se a v duchu se modlila, abych slyšela jinou odpověď.
"Ples!" odpověděla k mé nelibosti nadšeně Sam. Fajn, už jsem se definitivně zbláznila. Bezva, bojím se plesu, na který se všichni těší. Byl to přece jenom sen, nebo snad ne? Snažila jsem se přesvědčit sama sebe, že to byl jenom sen, až do začátku první hodiny. Výklad mi byl velice povědomý, ale to přece nebylo možné, to by přece nešlo, abych to už jednou zažila. První hodinu jsem přetrpěla s tím, že o dnešním výkladu už asi učitel mluvil. Affeafina hodina byla ale jediná, kde všichni dávali pozor, takže jsem věděla, že jedině tam si to mohu ověřit.Vešla jsem do třídy (kdy byly nachystány stejné pomůcky jako v mém snu, ale to nic neznamenalo) a posadila se na své místo vedle Sam. Hodina začala. Poznala jsem Affeafin výklad, byl naprosto stejný jako v mém snu. Začala jsem pochybovat, že to byl sen.
"Sakra, co se to tady děje?!" povzdechla jsem, aniž bych si uvědomila, že mě Affeafa uslyší. Ta na to ovšem nezapomněla.
"Tsuki, máš nějaký komentář k mému výkladu, nebo snad už víš, co chci říct?" zareagovala na moje mumlání.
Věřte nebo ne, já věděla, co chce říct, ale to by bylo nezdvořilé jí povědět.
"Jistěže ne, paní profesorko," odvětila jsem.
"Ale ano, já mám pocit, že to chceš vyložit sama!"
Povzdechla jsem si. "Opravdu ne, paní profesorko…pokračujte, prosím!"
Affeafa se posadila. "Prosím, máš volný prostor, mluv!"
Postavila jsem se a odříkala svými slovy její výklad z mého snu. Zůstala na mě ohromeně zírat. Potom se mi zadívala do očí a já měla pocit, že mi vidí až do žaludku. Potom pocit zmizel a Affeafa se s vítězným úsměvem podívala jinam a pokračovala ve výkladu. Hodina pokračovala v klidu až do konce. Když konečně skončila, přišla za mnou Affeafa a odvedla mne k sobě do kabinetu.
"Takže jsem konečně našla studentku, kterou Epsilon zahrnul do časové smyčky, nemám pravdu?" zeptala se, zatímco ke mně stála otočená zády.
"Časového čeho?" zeptala jsem se zmateně.
"Časové smyčky, události se opakují naprosto stejně, tak jsi poznala můj výklad. Už jsi ho totiž slyšela, že?"
"Jak to víte?" byla jsem čím dál tím víc zmatená.
"Epsilon nemá takovou moc, aby zaklel i mne. Navíc jsem něco podobného čekala, byla jsem tedy připravená," otočila se ke mně a usmála se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aka Aka | 12. listopadu 2011 v 20:17 | Reagovat

Krutě! Hej, musíš rychle napsat další díl. A vážně by ses měla podívat na Fairy Tail, dle mého skromného názoru by ti to sem přišlo vhod^^

2 Ajulka :-) Ajulka :-) | Web | 12. listopadu 2011 v 20:46 | Reagovat

[1]: skromného názoru?! ne, jako moc díky Teri, jsi fakticky bezvadná...:-) a snaha bude, jenomže jak jsi sama řekla, není na to čas..:(

3 sisisiska37 sisisiska37 | Web | 13. listopadu 2011 v 17:01 | Reagovat

další další další!!!  já vím, že ti to říkám pořád dokola ale e to prosě strašně napínavý!!!! :-D :-)

4 Ajulka :-) Ajulka :-) | Web | 13. listopadu 2011 v 18:30 | Reagovat

[3]: :-) děkuju moc Sisi, mám na tebe stejnej názor :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama