Fourth Chapter

31. října 2011 v 20:00 | Ajulka :-) |  Tsukiin příběh
ÁÁÁÁÁááááá...kupodivu nedlouho poté, co jsem sem připsala svoji třetí kapitolu v pořadí se mi povedlo dokončit kapitolu čtvrtou...s menším smutkem taky oznamuju, že svojí korektorce pošlu na korekturu až celou kapitolu, takže si slušně počkáte (jelikož je to skoro vždycky ona, kdo mě dokope si k tomu sednout a napsat pár stránek svojí nedočkavostí a otázkami typu; už to bude?? a co se tam potom stane??) Ale tohle je teprve kapitola čtvrtá a jak jsem slíbila, začínáme se trošičku a pomaličku polehoučku rozjíždět...takže, užijte si to!

Kapitola čtvrtá

Hned ráno, když jsem se probudila, jsem zjistila, jak se o tom tak rychle dozvěděla celá Akademie. Jakmile jsem otevřela oči, uviděla jsem Loraine, jak sedí na posteli a listuje v pergamenových svitcích. Když odešla, neodolala jsem a svitky jsem si taky prolistovala. Byly to noviny. Už několikrát jsem o nich slyšela, ale nikdy jsem se o to nezajímala, protože jako panská dcera, jsem se o všem stejně dozvěděla jako jedna z prvních. Tady ale nic takového neplatilo, takže jsem se dovtípila, že si budu noviny taky muset sehnat, jestli chci vědět o všem, co se kde děje. Než se vzbudila Sam, stihla jsem si přečíst celé noviny a převléct se. Samozřejmě jsem na kamarádku počkala a na snídani jsme vyrazily spolu.
V jídelně byl ale ještě větší rozruch než v předchozích dnech. Myslela jsem, že se spolužačky pořád ještě baví o princově únosu Epsilonem (jak jsem se dozvěděla v novinách), ale jednalo se o něco jiného. Všechny spolužačky, jak Sam zjistila, se totiž bavily o nastávajícím plese, na který měl dorazit i Igarott. Vůbec jsem nechápala, jak je v tuhle chvíli může zajímat něco tak malicherného, ale davové šílenství mě brzy také pohltilo. Vyučováním jsem proplula, aniž bych si z něj něco zapamatovala, teda kromě několika modřin - jak jinak než od Sam. Hned po něm jsem se od Loraine dozvěděla další novinku - že to nebude ples, ale rovnou karneval, takže můj první úkol na odpoledne byl sehnat masku. Ten jsem splnila vcelku obstojně a dokonce jsem si k ní sehnala i šaty.
Když konečně - teda, ne že by mi vadilo, kdyby se to čekání trochu protáhlo, ale to jsem byla jediná - nastal večer, sešla všechna děvčata
do jídelny. Ta byla přetvořená k nepoznání. Stolky zmizely, zato na ochozech - kterých jsem si nikdy předtím nevšimla, a měla jsem pocit, že tam taky ještě nikdy nebyly - stálo hned několik skupin hudebníků. Všude bylo plno lidí. Nejenom z Akademie, ale i odjinud a neustále přicházeli další. Mezi lidmi neustále se deroucími dveřmi jsem rozeznala postavu ve stříbrném plášti s podivnou maskou na obličeji, díky níž mu byly vidět pouze hnědé oči. Přesto jsem na něm něco znala, ale tenkrát jsem nebyla s to uvědomit si co. Když pochopil, že na něj zírám (to, že to bylo s otevřenou pusou, nemusím dodávat) přiložil si prst ke rtům a rychle poodešel.
"Sakra," poznamenala jsem, "tohle mi zase bude hlavou vrtat celou noc!" Naštěstí to tak nemělo být.
O chvíli později se otevřely dveře a v zástupu - pravděpodobně - osobních strážců vešla Anaxie. Celou místností proběhl vzrušený šum. Kde je Igarott? Tady má být on, ne jeho sestra! Než si toho kdokoli všiml, moji pozornost zase upoutal hnědooký muž ve stříbrném, který se po dobu zaneprázdněnosti davu nějak dostal na ochoz za hudebníky. Už jenom to mi mělo být divné. Neměl jak se tam dostat. Ale to mi v tu chvíli nedošlo.
"Ehm, ehm…," pronesl hlubokým hlasem. Očividně ho však nikdo mimo mne nezaregistroval. Všichni měli oči jenom pro královu sestru. Kde jsem ten hlas jenom slyšela? Než jsem se stačila zamyslet, rozhodl se muž, že si zjedná pozornost sám. Zmizel a v příštím okamžiku se na jeho místě objevil s rudým zábleskem a ranou jako z děla Epsilon. Místností znovu proběhl šum, ale tentokrát vyděšený. Ozvalo se dokonce i pár výkřiků.
"Rád vidím, že mi věnujete náležitou pozornost," poznamenal suše, "nerad, velice nerad, vás ruším z vaší večerní zábavy, ale považuji za nutné vám oznámit, že vám zbývá asi hodina do útoku na tuto budovu."
"Tahle akademie je nedobytná!" ozvalo se několikrát z davu.
"Ano, je nedobytná asi stejně, jakože vaše proti kouzla fungují proti mně!" odsekl a nepatrně se pousmál. "Tak či onak, jestli tady nechcete všichni zemřít, máte tři možnosti," pokračoval. "Zaprvé, máte tady dost kouzelníků na to, aby se vám povedlo mne zdržet na dost dlouho, abyste mohli odvést do bezpečí všechny mladší žáky, tuhle možnost ale výrazně nedoporučuji. Dále se můžete přidat ke mně a přežít tuhle bitvu všichni, tedy kromě nově nastolené královny. Té chci mimochodem k nové moci pogratulovat," dodal. "A potom je tu ještě třetí možnost, a to ta, že se rozhodnete všichni bojovat a já a moje armáda vás budeme muset pozabíjet všechny, volba je na vás. Pošlete nejpozději do hodiny posla, ten má zaručen bezpečný průchod a návrat." S těmito slovy a zábleskem rudého světla zmizel. Sál zachvátila naprostá panika. Učitelé se shlukli v jednom koutě, nejspíš aby probrali strategii. Já jsem samozřejmě chtěla vědět, co se bude dít, takže jsem k nim zamířila.
"Každopádně bychom měli poslat do bezpečí ty nejmladší," pronesl některý z nich. Zklamaně jsem zamručela. Já chtěla bojovat!
"Ne, to je přesně to, co nemůžeme udělat!" zarazila dotyčného Affeafa, k níž jsem náhle pocítila
vlnu sympatií.
"Vím, že mne teď budete chtít přerušit, ale já vím, o čem mluvím. Znám Epsilona víc než kdokoli jiný v téhle budově. Když řekl, že to nedoporučuje, nachystal tam nějakou past. Už tak by vás mělo znepokojovat, že se dostal do Akademie a přes veškerá ochranná kouzla se tady teleportoval, nemyslíte?!" dokončila.
"Víc než kdokoli jiný? Takže víc než on?" otázal se někdo, zatímco ukazoval na Epsilona, který kráčel sálem a studentky mu ustrašeně uskakovaly z cesty.
"Zdravím, tak co jste na mě tedy vymysleli? Nechci prolévat moc mladé krve, rozumíte mi, ne?" otázal se Epsilon posměšně.
"Buď nám řekni svoje pravé jméno, ať tě můžeme nějak nazývat, nebo nám dej pokoj!" zavrčela Affeafa.
"Affeafo, známe se už dlouho, dokonce jsme bývali i přátelé, dá-li se to tak říci. Nikdy jsem ti svoje jméno neřekl a mám k tomu své důvody. Ale pokud jde o mě, docela se mi líbily přezdívky, které mi za ta léta lidé dali. Z těch byl "chlapec s havraními vlasy" asi nejlepší, i když asi až na toho chlapce," odpověděl klidně. "Už vás ale dál nebudu obtěžovat, raději se tady porozhlédnu, vypadá to tady velice pěkně!" A s těmito slovy odešel.
Cítila jsem Saminu ruku, jak mě odtáhla pryč od učitelů, než si mne všimnou. Odešly jsme na pokoj, převléci se. Nečeká se ode mne snad, že budu bojovat v šatech a masce, nebo ano?
Daná hodina uplynula překvapivě rychle. Všechny dívky už byly seřazeny venku, až na nás. Jakmile jsme se připojily k naší skupině, armáda se dala do pohybu. A hned se zase zastavila. Jelikož jsem nestála v první řadě, netušila jsem, proč jsme vlastně zastavili.
Rychlostí blesku se to ovšem davem rozšířilo. Zastavili jsme, protože uprostřed bitevního pole seděl na kameni jakoby nic Epsilon. A zanedlouho jsem uslyšela i jeho hluboký a velice chladný hlas.
"Řekl jsem, že bude proveden útok, ne že si přivedu armádu!" pravil bez jakékoli známky překvapení.
"Ale když jinak nedáte, nemohu přece sám bojovat s celou armádou," dodal a jeho slova nám zvedla sebevědomí, znamená to snad, že bychom ho všechny dokázaly porazit? "Bylo by to příšerně zdlouhavé a pro mne velice nudné!" dokončil a naše sebevědomí rázem kleslo na bod mrazu, stejně jako naše morálka. Všeobecně se o Epsilonovi říkalo, že je neporazitelný, ale já myslela, že na něj prostě nikdo není dost silný, ne že by byl opravdu nepřemožitelný. No, co už, že? Já s tím nic nemohla udělat, nejen proto, že jsem na samotného Epsilona ani neviděla, ale i proto, že silně pochybuji, že bych proti němu něco zmohla.
"Každopádně bych tuto bitvu chtěl ukončit co nejdříve a prolít co nejméně krve." Odmlčel se. "Sice vím, že mi to nevěříte, ale to je mi teď srdečně jedno…takže tady přestanu podkopávat vaši morálku a nechám jednat svoji armádu," dokončil a zmizel s rudým zábleskem, ze kterého jsem část viděla, a ranou jako z děla, kterou slyšeli snad všichni na míle daleko. To pro něj nemohlo být moc výhodné. Museli ho slyšet i v nějakém městě, přijdou nám na pomoc! To byl bohužel jen chvilkový stav poblouznění. V příštích několika vteřinách mi došlo, že slyšet to bylo samozřejmě jenom tady, jelikož na míle daleko od Akademie ani žádné město není. Sakra, právě teď se mi ta odlehlost nehodila. Do reality jsem se vrátila, až když jsem z přední linie uslyšela vyděšené výkřiky.
"Sakra, proč nic nevidím?!" zaklela jsem vztekle. No nic, přece se armáda musí rozprostřít, ne? Jakmile to udělala, byla bych mnohem radši, kdyby zůstala tak, jak byla. Před mýma očima se totiž rozevřela širá planina. Bohužel byla plná Epsilonovy armády. A jéje. Teď nemáme ani nejmenší šanci zvítězit. Jedinou naší výhodou byla početní převaha, teda alespoň jsme si to mysleli. Jenomže z lesa před námi pořád vystupovaly další a další oddíly. Všechny dívky začaly panikařit. To nebylo dobré. Měla jsem pocit, že tahle bitva dopadne hodně špatně.



PS: zároveň s tím, jak sem píšu tuto kapitolu začínám psát další ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sisisiska37 sisisiska37 | 1. listopadu 2011 v 16:20 | Reagovat

trochu rychlé, ale Epsylon je úžasnej a samozřejmě se těším na další kapču.... a to rychlé ÁJO!!!! :-D pohybpohybpohybpohyb... =D

2 Ajulka :-) Ajulka :-) | Web | 1. listopadu 2011 v 18:53 | Reagovat

[1]: rychlé?? jak to myslíš? jako rychle přidaný nebo rychlý spád? jinak děkuju, ale ještě jednou napíšeš EpsYlon a budeš uškrcena :D :D ne, kecám, děkuju za pochvalu ;-) kapitolka bude co nejdřív se povede ;-)

3 sisisiska37 sisisiska37 | 1. listopadu 2011 v 20:34 | Reagovat

jo ono je tam měkký!!! promiň a myslela jsem rychlý ale napínavý a skvělý spád!!!! =D a trochu Bětku popožeň!!
papa =)

4 sisisiska37 sisisiska37 | 1. listopadu 2011 v 20:35 | Reagovat

na tý anketě jak máš jednou to ne, tak já mám taky jednou ne to bude někdo nám asi nepřeje štěstí XD =D srandááá =)

5 Ajulka :-) Ajulka :-) | Web | 1. listopadu 2011 v 20:41 | Reagovat

[4]: jn, Souhlas Sisi :-) Bětka popohnat nepotřebuje, to spíš já...:-D

6 Aka (Terka) Aka (Terka) | 1. listopadu 2011 v 20:51 | Reagovat

Zdarec, máš to tu moc pěkné... články si přečtu později, teď mám nějak moc věcí na práci... ale slibuju, že si čas udělám.

7 Ajulka :-) Ajulka :-) | Web | 2. listopadu 2011 v 17:54 | Reagovat

[6]: Fakticky moc díky Teri...:-)

8 Aka Aka | Web | 12. listopadu 2011 v 11:33 | Reagovat

Sugee... Už se moc těším na bitku... Teď nevím, o koho se mám bát víc, jestli tady o Tsuki a Sam, nebo o Gerrarda z Fairy Tailu... (ano, Aka si musela ten díl pustit... zlá Aka, zlá)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama